stupu do vyšších horských pásem, kde váibí jej nové květiny a
nové útvary skal; uzavřev pak s chladností historikovou skoro
hermeticky básnickou svou minulost do přesně vymezeného
souboru, odhazuje ji nelítostně jako vzduchoplavec pytle s pískem.
V obou případech ovládá básníka při pořádání takového
prozatímního souboru nervosnÍ a neklidný chvat předčasného
účtování; často odbývá pak tvůrce, spěchající k novým cílům, téměř
otčimsky to, co bylo mu kdysi vnitřní potřebou, a dnes mu není
než lhostejným dokumentem; mnohdy vymycuje ze svého díla,
čemu již plně nerozumí; někdy přerývá v zrakovém klamu
okamžiku dílo svoje tam, kde právě možno navázati vlákna dalšího
organického rozvoje.

Takové soubory, k nimž nejhojněji se cítí puzeni překotně
se vyvíjející geniové rychlé, skleníkové schopnosti zrání, strhují
uměleckého psychologa neodolatelnou silou v divoký vír svých
záhad, svých nápovědí, svých křečí; ale matou a klamou,
svádějí a lstivě přemlouvají čtenáře nezasvěceného. Jsou vždy jen
prvním, nehotovým pokusem o konečné vydání souborné,
smělým a prudkým náběhem k rozhodné formulaci životního díla;
za nimi skrývá se bolestný a hluboký symbol vznešené lidské
snahy, vykoupiti se rychle náhlým, okamžitým faktem, kdežto
plné a spásonosné vy,koupení jest vždy dílem celého života.

Poznali jsme několik typů souborů bá'snických, jež vyvěrajíce
z nejvnitřnější potřeby básníkovy duše, vzněcují v mocném
stupni pozornost psychologovu; jiné však druhy literárních vydání
souborných děkují za svůj vznik spíše zevní potřebě knižního
trhu, obchodní nabídky a poptávky. Autor, jenž dovedl kolem
sebe shromážditi početnou skupinu čtenářů, obdivovatelů, ctitelů,
pozná, že jeho díla již obracejí se k určité skupině společenské,
a tento pevný a stálý poměr promítne pak ve srozumění s
nakladatelem viditelně tím, že shrne dosavadní své spisy pod
spo
246 lečný titul, pod nějž pak přičleňuje svoje nové práce. Vzniká tu