SOUBORNÁ VYDÁNí V LITERATUŘE

DOSPĚV za mírného večera, jehož čiré ovzduší dává nezvyklou
hloubku pohledům do dálek a spolu odnímá nesprávné zvětšení
předmětům bezprostředně blízkým, na mírně povýšený pahorek,
s kteréhož lze shlédnouti široký obzor celého žití, s modrajícími
horami snů na okraji, se hřbitovy lásek a ilusí hluboko v
zastíněných a vlhce mlhavých údolích, s dlouhými lány práce,
mrvenými vlastní krví a silou, zamýšlí se básník, shovívavý
stářím a vlídný všeobecným chápáním, nad úhrnem vlastního
tvoření. Obrácen pohledem i srdcem k vyrovnanému tomu
divadlu, zatouží náhle s prudkostí, s jakou v mladých letech
toužil po vzdálené milence a po šťastné chvíli měnící sny v
skutečnost básnickou, starý poeta po tom, aby také budoucnosti,
která půjde přes trávu vlnící se na jeho hrobě, mohlo se jeviti
básnické dílo jeho života v obdobném celistvém souhrnu, v
příbuzné jednotě a souvislosti.

Z této nálady a potřeby, kolem níž vládne posvátné a teskné
ticho hodiny určené k napsání závěti, vzniká zvláštní,
podivuhodný organismus literárního života, s kterým setkává se každý
čtenář, aniž se pravidelně zamyslí nad jeho povahou a jeho
posláním. Jest to literární útvar nepříliš staré tradice, který
vyka
242 zuje dnes písemnictví všech národů, a který zdomácněl i u nás,