přejemnělému důmyslnou úvahou, že vyšší, všeobecnější hodnotu, všelidštějšf, věčnější sílu může míti pouze dílo, které jest přístupno širšímu, obecnějšímu davu čtenářskému, které mluví řečí běžnější a známější. Kromě toho mísí se v tento zdůvodňovací výklad lidového čtenáře vážný a nevývratný úsudek znalců, že nejvyšší díla světového písemnictví složena jsou řečí prostou, čirou a věčně srozumitelnou. A vskutku: staré náboženské a mravní zákoníky, ovládající vůli a myšlení nesčíslných milionů, psány jsou výrazem svrchovaně jednoduchým; veliké divadelní umění sta