čtenář po nějaké době rozevře román zase, najde v něm nové půvaby: bude procházeti drahou již sobě krajinou a potkávati v ní, své přátele, v jichž hovoru vedle jímavého obsahu upoutá i osobní přízvuk; pohyb, ano i polozakryté myšlenky. Nejlépe doporučuje se opětovné čtení při básních dramatických: divadelní představení, před nímž čtenář jednou neh dvakráte drama přečetl, samo do jisté míry doplní, ucelí a opraví dojmy z četby, a sáhne-li po něm divák ještě jednou ke knize, aby vychutnával kouzlo jednotlivých scén, neb aby si dokreslil podání hercovo. může říci, že plně a bohatě prožil výtvor básníka dramatického. Dobrou podporou správného čtení jsou poznámky a výpisky: při básních zaznamenává si pozorný čtenář zvláště krásná místa, při povídkách, románech a dramatech obsah dějový, při dílech reflexivních a filosofických významné výroky a úsudky. Ale takové poznámky mohou býti ještě mnohem důvěrnější: stručný náčrtek osnovy díla, přehledný soupis jednotlivých motivů, úsečné skizzy k povahokresbě postav básníkových takřka zasvěcují' do duševní dílny básníkovy a způsobují, že čtenář se nespřátelí jenom s knihou, nýbrž i s jejím tvůrcem. Získání tak důvěrného poměru čtenářova k literatuře jest nejkrásnějším ovocem námahy vynaložené na to, aby si čtenář osvojil umění čísti. Pak nestačí kniha ojedinělá, nahodilé, chvilkové setkání, nýbrž uzavření vřelého, trvalého, oddaného vztahu; pak se naučí čtenář vraceti se ke knihám, žíti v duševním dotyku s jejich původci, a uprostřed nedorozumění a chvatu, nervosity a nedůvěry, pokrytectví a rozkošnictví moderní doby vrátí se zase ten krásný a hluboký poměr čtenáře ke knize, jejž choval evangelický křesťan reformačního času ke knize knih, k bibli. (1913.) 237