poesie a románů, povídek a dramat, kdežto úvahy o tom, jak čísti díla vědecká, ze svých poznámek předem vylučujeme. Přední a nevyhnutelnou podmínkou správného a úspěšného čtení jest soustředění mysli; čtenář buď při knize celou duší, oddej se jí na čas veškerou bytostí, ztrať se v ní pro dobu četby všemu světu, ba i sobě samému! Mnozí z nás nedovedou si ovšem již představiti, jak bible opanovala dočasně naprosto mysl čtenářovu; ale dojista každý z nás prožil v divadle mocný dojem, kdy úchvatný děj strhl jej do svého víru, že divák zapomněl na svůj osud, své vztahy, své starosti a trpěl a zápasil a hynul s dramatickým hrdinou, s kterým se na čas zcela ztotožnil. Čteme povídky a romány tak intensivně, až náš životní zájem splyne zcela s jejich dějovým postupem, až naše srdce přestane bíti svým tempem a napiato rozbuší se ve zvýšeném rytmu srdcí těch hrdinek a reků, o nichž spisovatel vypráví. Ke knihám, které nedovedou v nás vznítiti tuto mocnou sugesci ani jedinou postavou, ani jediným dějovým pásmem, můžeme se chovati nedůvěřivě; neodhazujme jich okamžitě, nýbrž zkusme to s nimi znovu, ale když i po opětované četbě nás nechaly střízlivými, nezabývejme se jimi již! Máme-li přistupovati k povídkám a románům, vyzbrojeni podobnou měrou sugestivního zájmu, jaký si přinášíme do divadla, nesmíme bráti knihy veršů do ruky bez oné oddané a vnímavé nálady, kterou věnujeme hudbě koncertní, ať vokální, ať instrumentální: i v básni má nás strhnouti mocná hudební vlna a zanésti nás ze všedního světa zlomkovitého žití a střízlivých zájmů do vyšší oblasti melodických citů, transparentních obrazů, osvobozujících jednot - zevní hudba rýmů a rytmů ukáže se nám pak jako pouhá pomůcka oné hudby vniterné, v níž dříme vlastní smysl lyrického umění. Arciť toto vše závisí na duševním soustředění čtenářově, na odhodlaném a rozhodném odpětí se od 232 ostatního života při čtení. Kdybychom chtěli mluviti o této věci