jichž promyšlený výběr uceluje případně všeobecné vzdělání a podává návod, jak voliti z básní, povídek, románů právě jen díla nejryzejšf ... a tak lze říci, že jest dobře postaráno o čtenáře, jemuž záleží především na kvalitě čtenÍ. Leč o jednu podstatnou stránku literární výchovy nedbá téměř nikdo; sotva kdo z nás se pamatuje, že by byl znalcem poučen o tom, jak čísti, jakou cestou přijímati dojmy z knihy, kterak se dorozuměti s jejím básníkem a jeho hrdiny; tušíme všichni, že existuje jakési důležité a vzácné umění čísti, ale litujeme, že jsme neměli příležitost získati si je. Naopak vidíme, že těch, kdo se v něm opravdu vyznají, stále větší měrou ubývá, a že druhdybylo ono umění, obecnějšÍ ... jak povážlivý to rub té soudobé kultury knižní, do přesycení vychvalované! Měli-li bychom jmenovati příkladný typ dokonalého čtenáře, jenž oním uměním čtení jest nejen prodchnut, ale takřka prozářen, nemohli bychom uvésti nikoho větším právem než evangelického křesťana starých reformačních dob, jenž sklání se nad biblí. Svaté písmo není mu pouze jednou knihou, nýbrž knihou knih, ba možno přímo říci, celou literaturou. Nachází tam vše, čeho mu potřebí: poučení i zábavu, povznesení i rozkoš, oddech všedního dne i soustředění sváteční chvíle. Bible mu dovede vyprávěti o válečných příbězích, při nichž netřeba ani na okamžik rozvažovati, na které straně jest pravda a právo, ale utěší ho i líbeznými příhodami cudného milování, rodinného štěstí a dětinské neviny; není to arciť obraz jednostranný; vždyť posvátní spisovatelé nezamlčeli ani dokladů temného a spletitého poblouzení lidské vášně. Ačkoliv čtenář bible jest poutavě a živě uváděn do cizích zemí, kde nad jinorodým mravem klene se jižní nebe a šumí cedry i palmy východu, čímž ukojí se zvědavost po všem zvláštním a neobyčejném, přece najde tam věčně stejné člověčenství, chybující, trpÍd a prahnoucí po spasení, a 230 nad ním věčné božstvÍI přísné i laskavé zároveň v nevýzpytných