a naplnitele jeho vůle«. A velmi podrobnou a láskyplnou
analysou doložil dále, kterak Březina dovádí až na samý kraj
možnosti stilový a:bsolutism, v němž obraz jest sám sobě účelem,
jako samostatná, svéprávná náhrada za vnější svět ... Metoda
obrazivě melodická, jež jde od Rousseaua přes Máchu, jest
dovršena. Sloh romantický jest dožit a vyžit, aby ustoupil umění
novému, nadosobnímu a chorickému. Kruh jest naplněn a
uza
v

vren.

Studie o Březinovi stojí na nejkrajnější výspě knihy Šaldovy,
odkud se otevírají daleké výhledy nejen do vlnícího se moře
umění, ale i do zelených lučin a lesů života a do modrých
horizontů věčnosti. Šumění roztoužených perutí rytmuje její poslední
odstavce. Zdá se, jako by i kritik ve shodě s nejdražšími
figurami své knihy chtěl nadobro opustiti oblast romantismu, kde
vyrostlo jeho mládí. Podají příští jeho díla mapu těchto letů
do zemí budoucnosti či další zúčtování s romantickými
zkuše
nostmi života a osudů? (1913.)

211