tušená psychologie básnického díla, již přemyslil V. Dilthey: všecko básnické tvoření jest v podstatě odrazem vnitřních zážitků poetových, uměleckým rozvedením jeho prazkušenosti, individuální synthesou a obměnou daných forem a osobního obsahu. F. X. Šalda však ty mistry nepřejal, nýbrž prožil a jejich zásady organicky sloučil se svou nejosobnější filosofií i methodou literatury: podstatou a jádrem, a tedy nejvlastnějším tajemstvím a nejspolehlivějším kriteriem básnického díla jest jeho slohové ustrojení, jeho vnitřní i zevní forma - tu studuje kritik tedy nejusilovněji. A proto ústředním problémem knihy »Duše a dílo« jest- analysa a hodnocení stilu romantického. 203