halují jejich kolektivní duši: činí čtenáře účastníkem
vesnického pohřbu a mísí se do ruchu sedláků vracejících se z trhu,
předvádí selské námluvy, při nichž není řeči o lásce, a vniká
do hospody za hlučných scén dohodovacích. Chce proniknouti
i pod povrch běžného dění a vedle rodinných příběhů umí
vyprávěti o konfliktech katolíků s evangelíky i o vystěhovalecké
otázce, příznačné jihozápadu Čech; vedle romantiky jiskřících
episod pašířských uvádí před čtenáře i osobitěji vypozorované
výjevy prostého prodavače biblí.

Arciť, hlubší psychologická kresba a dějová logika jsou zcela
nedostupny mladistvému vypravovateli: povahy nejsou
promyšleny, a proto ani názorny; složitější konflikty jako spor obou
křesťanských vyznání zůstávají ideově neprovedeny;
bezprostřední pozorování skutečnosti musí příliš často ustoupiti
literárně romantické konvenci. Klidný postup realistického líčení
venkova jest mnohokráte přetržen velmi smělou fabulací, která
si libuje v divokých výjevech zbásněných mocnou obrazností
a planoucích v prudkých barvách. Nad čerstvě nasypaným
rovem semknou se dva milenci v náhlé vášnivosti, a zlaté vlasy
dívčiny, spadající až k černé hlíně hrobu, zahalují je jako
sluncem ozářený oblak, klesající na temné lesy. V napiatém
sporu rozvaděných mladých manželů náhle vytryskne blesk
vzájemné shody, a muž žene se v rozjasnění duševním k ženě,
kojící děcko a líbá ji jako neočekávaně nalezenou blaženost.
Bouře zuřící 'nad osamělým mlýnem je zdvojnásobena požárem,
v němž se vaří voda v náhoně, v němž se mění samota v
plamenný ostrov odevšad od země odříznutý, v němž vše syčí,
praská, láme se. Měsíc protrhává mlhy, aby osvítil zsinalou
tvář zastřeleného pašíře, nad nímž se v přívalu černého vlasu
a vousu sklání jeho doživotní sok, nyní pln odpuštění a smíru.
Na těchto dramaticky podtržených scénách ukazuje básník též

136 svůj mocný smysl pro krajinnou náladu, jako vůbec jest šumav-