lostmi a obrazovými přízdobami. Přímé a prožité vztahy k
nestilisované skutečnosti ustupují umělým sensacím vzbuzovaným
studiem dějin, literatury, uměnÍ. Smyslová plnost nahrazuje
citovou prudkost, barvitá obraznost ujařmuje intensitu prožití,
řečnicky vyzdobená duma zahaluje nádherným a honosným
svým pláštěm vřelost myšlenkového vznětu, rozsvíceného
vášnivou srážkou s realitou. Již na několika místech první sbírky
básníkovy »Z hlubin« hlásí se toto nové pojetí, avšak ještě
v pozdějších knihách doznívají akordy z oné mladistvé a příliš
záhy přerušené předehry; teprve trpělivé a podrobné studium
bude moci zjistiti vnitřní historii této první vývojové fáze
Vrchlického: jaký to důležitý a vábný předmět pro naše literární
dějepisce!

Vysoce zajímavý a cenný příspěvek k poznání tohoto prvního
tvůrčího období Jaroslava Vrchlického poslalo české Pošumaví,
onen kraj, kde básník prožil valnou část jinošských let a kam
odešel, sražen chorobou, dotrpěti své žitÍ. Klatovský časopis
»Šumavan« hlásí se právem pyšně k tomu, že byl z prvých útulků
poesie Jaroslava Vrchlického, a vyznamenává se zbožností, s
jakou majitelé starých zámků vsazují do svých zdí pamětní desky
k hrdé vzpomínce, že tam noclehoval některý mladý bohatýr
na začátku své cesty, která jej později vedla k vítězstvím, v
dějinách nezapomenutelným. Redakce klatovského »Šumavana«
vydala totiž v úpravném svazečku povídku.;Prodavoc bíblí«,
kterou tam v roce 1873 sotva dvacetiletý Jaroslav Vrchlický
otiskl a které nepojal pak do žádné ze svých knih. Povídka
ta zasluhuje zvláštní pozornosti z několika příčin. Především
zajímá jako každá práce hledajícího se a tápajícího mladého
básníka z dob, kdy se chystal k první své knize lyrické. Jako
pokus povídkový má interes mnohonásobný: dosud jsme mohli
elegantního mistra duchaplně pointované prózy, jenž v
»Barev
134 ných střepech« i »Povídkách ironických a sentimentálních« pro-