z návratu do volné přírody, aby vyzpíval všecku svěžest a
rozkoš mládí - - - Možno snad říci, že tato scéna prosycená
hudební a lesní romantikou - spisovatel jí potřeboval ostatně
jako motivické pomůcky k zauzlení osudu myslivce Svobody
- působí poněkud anachronisticky v dějstvuz doby barokní
a protireformační; literárnímu psychologovi povídá však velmi
mnoho: potvrzuje činnou účast citového života autorova při
tvoření díla románového.

V tom spočívá neposlední přednost Temna. Jako věcné,
na
ukové poznání doplňováno bylo intuitivním názorem, jako
bohatství a rozmanitost postav byly ovládány hojným živlem
ideo
vým, jako epického širokého vypravěče provázel náladový malíř
důvěrných zátiší a hromadných scén, tak předmětný klid
bada
jícího a oživujícího historika se snoubí se srdečným zájmem
lid
sky teplého člověka - tvůrčí síly, z jejichž souzvuku se rodí
historická kronika románová, byly při vzniku Jiráskova Temna

v šťastné rovnováze. Alois Jirásek nechtěl se nikdy spokojiti
těmito složkami, nýbrž snažil se do svých děl vložiti ještě něco

více: hlubokou a vřelou sympatii, která se přímo obrací k
čtená
řově vůli a jest schopna určovati jí dráhu a směr. Za národně
výchovnou tendenci, již uložil svým knihám, vždy platil
spiso
vatel ochotně a radostně vysokou měnou láskyplného účastenství

s osudy a zklamáními, s touhami i s bludy všech vůdčích hrdinů.

V Temnu, podzimním díle zralých let, ukázal zvláště jasně, že

věcná předmětnost rozvážného historika a klidná spravedlnost
básnická nemají pranic společného s bezzájmovou lhostejností
..bedlivý čtenář nemůže býti na rozpacích, které straně patří
auto
rovy sympatie. Arciť dlužno dodati: toliko čtenář český. Leč

právě jen na něho pomýšlel Alois Jirásek, věda, že vycítí, která
brachylogie a zámlka značí zajiknutí vypravovatele, jenž pro
dojetí nemohl mluviti dále, a že najde, kde pod stručností úryv- 131