nový vkus a nové cítění z těžké kukly honosného a pathetického
životního slohu; kouzlo hudby, hned taneční, hned zádumčivé
provází ten povzlet, který přináší neznámý dotud vztah k
přírodě a dříve nepochopitelné projemnění styku mužova s
ženami. Alois Jirásek znal vždycky velmi důvěrně taje rokokového
období, a zvláště rokokového flirtu a milování, jimiž ótová
hladina jest pouze lehounce čeřena a odkudž nadobro jest
vyloučena každá velká vášeň - toť vlastní oblast jeho hravé,
střídmé, nehluboké erotiky. V Temnu staví čtenáře teprve nad
kolébku tohoto kulturního hnutí mezinárodního, které
západoevropské vlny přeplavují na českou půdu, připravenou hmotným
vzestupem šlechty i měšťanstva. Jedna bytost přináší do
starosvětských zátiší a chlubných slavnostních výjevů v pražském
patricijském světě Temna rokokové ovzduší s sebou jako osobní
parfum: paní Antonie Monika Březinová, rodem Vyšínová
z Klarenburku, jejíž sňatek s pražským sládkem a měšťanem
Johanesem Březinou jsou jakési zásnuby rokokové gracie s
důstojností baroka. V mladé, trochu pobledlé maceše Jiříka
Březiny dříme starší sestra Wertherova - v jejím melancholickém
poměru k hudbě, v její sentimentální lásce k přírodě, v jejím
vnitřním osamocení uprostřed společnosti měšťanské jihne cosi
jako první bolestný úsměv romantiky. A do jejích tichých dum
na vinici před branou zaléhá jará fanfára lesního rohu
junáckého Tomáše Machovce, hudba tak příznačná rokoku a později
tak drahá romantikům. Kulturní dějepisec se spojil s básníkem,
aby z hustých temnot protireformace a baroka vykouzlili tyto
jasné výhledy, nad nimiž lehounce se houpá stříbřitá mlha
kulturního jitra.

Alois Jirásek mínil v Temnu sledovati duševní život českého
národa v osmnáctém věku až po okamžik, kdy rozkladný proces
dostoupil vrcholu a kdy se podobalo, že hodina smrti odbila;
118 přes to však nemohl úplně pominouti ony myšlenkové prvky,