daných historickou látkou, vyloučilo právě ty, jež rytmoval živel
dramatický: napětí mezi cizím cítěním a vrozenou českostí
u katolíků, zápas lásky k domovu a důslednosti emigrační na
straně protestantské, spor západoevropských novot a mód se
starodávnými mravy domácími ve šlechtě i v měšťanstvu, skrytý
boj světského duchovenstva a řádových kněží, útočnou nedůvěru
usedlých patriciů k mohutnějící vrstvě byrokratÍ'cké.

A přece: na konfliktu podobného rodu osnována jest hlavní
romaneskní zápletka Temna, na marném milování dcerky
čes
kého kacíře a syna přísně katolické měšťanské rodiny pražské,

jenž jest předurčen ke kněžství a snad i ke vstupu do
Tovaryš
stva Ježíšova. Arciť, ideově historická váha ústředního tohoto
motivu jest znéllčně oslabena tím, že spisovatel připojil k němu

co nejtěsněji motiv jiný, dosti konvenční a pro dějinně ideové

řešení neplodný: lásce Jiříkově k Helence stojí v cestě také

rozdíl stavovský; poddaná dívka nemůže býti zasnoubena s
příslušníkem měšťanské šlechty. Nic nedotvrzuje pádněji, že
Ji
rásek vyhýbá se úzkostlivě pravé tragice a že se na život dívá
zjednodušujícími skly krajního dualismu, než právě tato
podstatná složka románu. Oba sentimentální milenci, Jiřík Březina

a Helenka Machovcová, kteří znají z lásky jako většina
mi
lenců II Jiráska pouze prvopočátečné tóniny něžných sympatií

a citové touhy, nedovedou si vytvořiti životních podmínek, které

by rušily onu osudnou rozluku; neumějí z plnosti vnitřní síly
vybudovati pro své spasení světa, kde dobro a zlo, povinnost

a právo, blaženost zemská a zatracení duše by byly položeny

jinak než v dogmatických zásadách jejich církevních
vychovatelů. Jsou vším spíše než hrdiny plnými mravního sebeurčení,

kteří by pracovali o svém osudu. Ani stopy toho, že by uprostřed

tolika velkých vášní náboženských a mučednických mohl uzráti
erotický vztah muže a ženy také v grande passison ... Jako
trpnými loutkami z poddajné hmoty vládnou polo dětinskými 115