Ideje, kolem kterých Alois Jirásek zosnoval svůj historický
obraz, nejsou projevem filosofické kritiky života a dějin.
Nezrodily se ani z napiatého úsilí spekulačního, které neúnavnou
silou bádavé abstrakce touží proniknouti hluboko pod události
a odhaliti za nepřetržitým postupem jevů a dějů obecně platný
zákon historického vývoje, ani nejsou vyvozeny z ústřední
zkušenosti osobní, jejíž odraz a obměnu shledávají
básnícimyslitelé ve všem osudu člověčenstva od pravěku až do
přítomnosti - Aloise Jiráska jest stejně vzdálen typ Tolstého
jako typ Flaubertův, v nichž tak ostře se vyhranilo za minulého
věku básnicko-filosofické pojetí dějin, pokud jest vyjádřeno
formou historického románu. Český vypravěč nemíní se na
osudech lidí vyvolaných z říše stínů a na příkladě století
předešlých přesvědčiti, že správně a spravedlivě pojímá život dle
vlastni pravdy své myšlenky neb svého srdce; jsa úplně bez
filosofického záj~u, nepokouší se rozpečetiti vlastní tajemství

-lidského osudu. Má cíl daleko skrovnější, ano řekněme
odbornější, když vztyčuje vůdčí ideje: jako pravý historický
aposteriorista chce z rozptýlených a drobných faktů složité empirie
dějinné s objektivní jistotou a mimo všecky zřetele osobní
vyjmouti základní tendence, jež' ovládaly kulturně či politicky
uzavřená období naší minulosti. Nebojme se, že spekulační vzlet
smělého filosofa dějin nás unese do závratných výšek odtažitého
poznání! Nastává nám jiná, bezpečná a poučná pout: ruku
v ruce s učeným, ale zároveň básnicky živým dějepiscem české
národní kultury budeme sledovati tok a směr hlavních
duševních proudů věků dávno přešuměvškh!

Ústředním tématem Temna jest vítězství a triumf
protirefor
mace v Čechách z první třetiny století osmnáctého. Výbojná
myšlenka tridentského koncilu jest na české půdě, v Praze i na
venkově, světským kněžstvem i jesuitskými misionáři na prahu 111