JIRÁSKOVO» TEMNO«

PRVNí dojem, kterým nový rozsáhlý dějinný obraz Jiráskův
mocně zaútočí na čtenáře, jest širé bohatství a klidná jistota
nashromážděných poznatků a zpracovaných postřehů, jež na
listech své knihy rozložil a uspořádal pečlivý a k jádru jevů
pronikající historik kulturní. Prostudoval s odbornou
důklad
ností mravy XVIII.- věku, prošel pomalými a pozornými kroky
venkovská i městská jeviště jeho nepolitických dějů, zahleděl

se naukově ozbrojeným okem zasvěceného starožitníka do jeho
ztemnělých interiérů, a tím vším vzbuzuje v čtenáři podt
naprosté důvěry, že bude mu bezpečným vůdcem krajinou
soumračnou a málo probádanou. Jest však třeba u Aloise Jiráska
zvláště vytýkati toto neúnavné a všestranné úsilí učeného a
láskyplného sběratele dobových dokumentů? Neni ta poznávací,
nauková a zdůvěrňující snaha téměř souznačna s jeho jménem?

V Temnu byly podřízeny tyto intelektuální, sklony dějepiscovy
schopnosti jiné a vyšší, která v mnohosvazkovém díle Jiráskově
nebyla vždy pravidlem - prudké mohutnosti intuiční. Ač

i v některých kapitolách tohoto díla prorážejí kamenité vrstvy
suchých detailů převzatých příliš věrně z pomůcek a z výpisků,

ač místy studený výčet a mrtvá nomenklatura připomenou, že
nebylo tvořeno čistě básnicky, nýbrž cestou naukové mosaiky, 109