osvěty feudálně církevní, a znamenalo pak rozhodný obrat od
slavjanofilské romantiky k reálnějšímu nazírání na dějiny
českého středověku. Ale ještě v jednom směru setkaly se
Gebauerovy studie literárně dějepisné s nejlepšími snahami moderního
českého dějezpytu školy Gollovy; položily zvláštní důraz na
kulturně historickou hodnotu staročeské literatury, z níž
čerpaly nepřebrané bohatství podrobností a detailů starožitnických,
etnografických, zvykoslovných, takže studium některé literárně
málo cenné památky staročeské měnilo se postupně v kulturně
historické shledávání, třídění a vykládání vzácných dokladů
života, názorů a mravů v našem středověku. Z uvedených studií
vyznačuje se speciálním zájmem kulturně historickým stať
o středověkých »fysiolozích«; ale především byla to díla
Tomáše ze Štítného, která Gebauer probíral v tomto duchu a touto
metodou, chtěje arciť dáti spíše podnět k další práci, než
veškeru látku vyčerpati.

Všecky tyto vědecké snahy Gebauerovy našly své vyznavače,
napodobitele, a konečně i dovršitele: za světlým vzorem
Gebauerovým kráčí dnes literární dějezpytec český po cestě
srovnávacího studia slovesného, hledaje stále vnitřní souvislost
na§eho písemnictví s vývojem ostatní literatury na evropském
západě; po Gebauerově příkladě přiklání se k dějinám
kulturním, které samy v odborné své práci za velmi mnohé vděčí
podněcujícím jeho pokynům.

Souběžně s Gebauerovými studiemi z oboru staročeské
literatury uveřejňována byla jeho pečlivá vydání některých
důle
žitých památek naší staré slovesnosti. Gebauerovi gramatiku

náleží způsob jejich transkripce, jejich úprava tekstová, jejich
kritika emendační a konjekturální; Gebauer lexikograf a exeget
přičinil glosáře a někdy i slovníčky s vysvětlivkami; Gebauer
literární dějepisec předeslal obsáhlé úvody s dalekými
výhledy, projevil se řadou bystrých poznámek. Celek značí novou 105