II. Dílo 1 i t e r á r n ě děj e p i s n é.

V ÚVODNíM svém proslovu k prvnímu svazku »Listů
filologických a pedagogických«, kdež s nadšeným důrazem a s
přesvědčující rozhodností stanoví se, právě v jubilejním roce stých
zrozen in Jungmannových, celý široký a rozsáhlý program české
práce filologické, vyložil profesor Jan Gebauer, jak studium
jazykové i literární stejnoměrně a rovnocenně skládají obor
vědy filologické, a prohlásil, zároveň odhodlaně i skromně, že
všecky svoje síly chce věnovati dvojí této činnosti, jejíž meze
moderní vědy etnopsychologické vždy rozšiřují.

Tehdy v době, kdy česká věda akademická pracovala o první
výzbroji pro samostatné vysoké učení, náležel pětatřicetiletý
učenec, právě se habilitovavší, naprosto rovným dílem studiím
jazykovědným i slovesným. Jeho začátky literární zabývaly se
především slovanskými literaturami a lidovou poesií; jeho
vědecká erudice, jež se projevila živým účastenstvím v první
české encyklopedii, Riegrově »Slovníku naučném«, obsáhala
vedle podrobné znalosti srovnávací mluvnice indoevropské také
důkladné poznání písemnictví slovanského i německého; jeho
osobní zájem rozvíjel se stále v duchu tehdejšího pokolení,
které dovedlo spojiti s nadšenými sympatiemi pro Slovanstvo

98 myšlenkové vlivy evropského západu a kult vlastenecké minu-