Jeho přísná, úzkostlivá, podrobná pracovní metoda, v mz se
pedanterie stávala ctností, jeho stálý zřetel k původním
pramenům, jeho chladný a průkazný objektivism, konečně
vytrvalost a železná píle, v níž vyrovnal se Gebauerovi jediný snad
Tomek - ostatně ve vědeckém snažení a pojetí spíše
Gebauerův protichůdce, - byly vždy jistou zárukou, že ani syntetism
vědeckých plánů, ani stálá tendence srovnávací nepovedou
k ukvapeným závěrům a ne doloženým domněnkám. Před
mluvnickým rozborem staré češtiny předcházela přesná kritická
vydání staročeských tekstů; velkému celkovému dílu předeslal
Gebauer četné zvláštní monografie; pro každý gramatický zjev
snesl předem spoustu starých příkladů; historický slovník
zbudován byl z nesčetných dokladů. Vždy pracoval Gebauer induk_
tivně: šel věrně za přesně hledanými a přesně stanovenými
speciálními poznatky a vyvozoval z nich trpělivě svoje teorie,
které nejednou popřely původní východisko naukové. S
neoblomnou láskou k poznané pravdě vyznal Gebauer vždy
otevřeně a jasně, že pro lepší poznání vzdal se poznání staršího,
snad pohodlnějšího.

Jan Gebauer šel takto kamenitými a pustými cestami
filologie v Čechách v mlčení a samotě, šel klidně, statečně a
bezpečně. Kdosi kráčel však vždy za tímto osamělým chodcem;
byl to přísný Seraf kriticismu s plamenným mečem. Celá
inspirace životního díla Gebauerova byla v jádře kritická - právě
proto dovedl seskupiti kolem sebe tolik mladých vědeckých
pracovníků, právě proto vyšlo z řad jeho žáků moderní, vědecky
kritické hnutí, jež podrobilo základy českého ·duševního života
revisi a soudu. Od nižší kritiky tekstové a mluvnické, kterou
prováděl ve svých příkladně pečlivých a příkladně poučných
vydáních a článcích, Gebauer dospěl v příčinné zákonnosti
ke kritice vyšší, které podrobil především naše velké padělky

96 rukopisné. Klidně, jako přednášel svoje poznatky z kmenosloví