JAN GEBAUER

1. O s o b n o s t.

V DEN skonu Jana Gebauera, kdy noviny mluvily o
filologických pracích, universitních důstojnostech a úředních poctách,
prožívali všickni, kdo slyší rytmus kulturního českého života,
bezprostředně krutý dojem, že odchází zde kus naší
nejvzácnější současné historie a že náhle české jmění intelektuální
bylo umenšeno a zkráceno. Neboť pro náš duchovní život byl
-v posledním čtvrtstoletí Jan Gebauer rozhodně a representative
mam: typický ukazatel naší vědecké mohutnosti, kritický vůdce
přísné a přesně naukové abstrakce, kterou se dá měřiti síla a
odvaha myšlení v národě, bohatý a štědrý tvůrce a dárce, jenž
tvořil z vlastního zdroje poznání a rozdával z darů svého
osobního úsilí, ale hlavně celistvý a jednotný karakter, jehož vůle
a jehož rozhodnutí byly právě tak obdivuhodny jako jeho
výtvory vědecké.

Snad bylo by n~jsprávnější měřiti vědeckou i karakterní
veli
kost Mistra - neboť jím byl v celé vroucí a zákonné kráse
tohoto slova, z něhožto vyzařuje lesk sugesce - oním
nespor
ným a vzácným zjevem, že svou vědu, odbornou, samosprávnou,
odtažitou a školskou, odkloněnou od života a propadlou kletbě
hluché samostačnosti, dovedl povznésti vysoko nad oblast ryze
naukovou, že učinil ji přímo orgánem národního svědomí, ne- 93