První pokusy o to učinili již spisovatelé a myslitelé ze
čtyřicátých let, připravující ideový i politický převrat. Karlu
Havlíčkovi byl Hus hlavně liberálním odpůrcem despocie a
rozhodným zastáncem myšlenky národně lidové; Josef Kajetán Tyl
pojal jej přímo jako mluvčího konstituční lidovlády a
revolučního rozumu; Augustinu Smetanovi zaž·ehá hranice
kostnická první záblesky protiautoritativního boje novověkého. Ještě
určitěji než spisovatelé čeští formulovali před rokem 1848 toto
liberalistické pojetí Husa a husitství němečtí básníci z Čech;
po Herlošovi a Hartmannovi zvláště Alfred Meissner, jehož
»Žižka« z r. 1846 jest nejsilnější projev revoluční myšlenky
české. Epik Meissner jest žák Lenauův, a to nejen po stránce
formální: ve shodě s pěvcem »Savonaroly« i »Albigenských«
chce zobrazovati v epopeji složené z krátkých romancí velký
dějinný výjev z odvěčného boje člověčenstva za osvobození.
Z dějin doléhá k básníku dle slov prologu »Žižky« »sténání
chudých, utlačených chvění, jež ze žalářů volá v tichou noc,
boháčům, šťastným káravé to znění, křik o chleba, o poznání,
o moc«; kacířství jest jinou, průpravnou formou revoluce; dílo
Husovo a Lutherovo stejně jako vzdor Spartakův neb
myšlenkový odkaz Rousseauův jsou přípravou velkého konečného
zápasu lidstva o světlo, o volnost, o bratrství; kalich husitský jest
kalich světla a života pro všecky; Čechy byly prvním krbem
svatého ohně. Meissner, jenž působil na naši poesii mocně až
po Svatopluka Čechat, vytvořil předpoklady, na nichž básnicky
budovala ve svých politických zpěvech družina Májová,
nejhorlivěji ze všech]. V. Frič a Jan Neruda.

Překypující básník krásného činu a pádného slova, Josef
Václav Frič, hlásil se k husitství velmi záhy s otevřenou svou
rozhodností a již r. 1858 v »Mistrovi« a v »Kalichu(( vypěl své
liberálně husitské nadšení kovovými tóny. Pro skladatele 51