II. Mistr Jan Hus a česká reformace
v díl e M ách o v ě.

P OSLEDNf velký náboženský výkřik českého ducha v době
reformační zní jako bolestný a lámající se sten umírající bytosti:
jest to Komenského odkaz Jednotě a národu. Více než půl
druhého věku mlčí české cítění náboženské; ani osvícenci ani
první romantikové naši neuvědomují si ho. Teprve v lyrice
Karla Hynka Máchy zabouří po přestávce tak tragické vášnivý
a bolestný vztah člověka k Bohu - avšak jaká propast zeje
mezi Máchovou temnou, divokou, ano chvílemi i zoufalou
náboženskostí a mezi bezpečným, klidným, ba kvietistickým
křesťanstvím reformace české!

Pro Máchu jako by nebylo onoho myšlenkového díla, jež
vytvořeno bylo od Husa až po Komenského, a jako by naše země
ani nebyla dotčena varem a vývojem protestanství: zde počíná
náboženský primitiv vše radikálně od počátku, zde zmítá se
duch zjednodušující mezi krajnostmi nábožné příchylnosti
k Bohu a bezútěšného ateismu. Český typ reformační, zosobněný
již Mistrem Janem Husem a moderní typ básníka náboženského
a filosofického, který u nás po prvé vystupuje v Karlu Hynku
Máchovi, - toť dva úplné protiklady, jež spojuje pouze
opravdovost poměru k Bohu a snad i to, že oba vycházejí v
pra
40 základech svého myšlení z idealismu platonského.