Kollár, přilnuv k Mistru Janu Husovi, ba ztotožniv se s ním, našel v něm vše, co stavěl nejvýše na stupnici hodnot ideálních: osvícenskou toleranci i romantickou národnost v duchu humanitním, kult jazyka, náboženskou opravdovost a mravní charakter - Hus v tomto monumentalisujícím pojetí přestává býti osobností podmíněnou historicky a mění se v ideální typ reformačního Čecha vůbec. Kollár Husa neomlouvá, neobhajuje, nevykládá, nýbrž vzývá jej, a to slovy hodnými vznešeného pera Komenského (II, 646). »70 my věřme i o tobě, ty první evangelický mučedníku: i ty nejsi zničen ani zhanoben, ale zvěčněn a oslaven, odebrav se tam ke Kristu a Štěpánu, Sokratovi a Senekovi, Václavovi a Ludmile a všem moudrým a ctnostným, pobožným a nevinným mučedníkům všech časův i národův. 7 vé jméno a učení, tvou zmužilost, věrnost a následky tvé účinlivosti nechal jsi zemi co svaté dědictví, ale ty sám jsi přeletěl do vyššího světa, v bílém rouchu nesmrtelnosti mají tě tam i tvoji přátelé i tvoji ne.přátelé spatřiti, poznati a slaviti, takže se v nejvznešenějším smyslu splní na tobě ona zámluva Páně u !saiáše (43, 2): N.eboj se, můj jsi ty! půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe!« Od tohoto Husa Kollárova vede pak přímá cesta k Husovi Palackého. V »Dějinách národu českého« Kollárův mravně příkladný Mistr, který v podání kazatelově jest zjevem absolutním, dostává hluboké pozadí historické a z příkladného pomocníka obce evangelické mění se ve vůdce celého národa na cestě svo body duchovní. (1916.) 39