CESTOU K MISTRU JANU HUSOVI

I. Jan K o II á roJ a n u H u s o v i.

OSVtCENSKÝM učencům našeho národního obrození zůstala
česká reformace i ve vrcholných svých zjevech hnutím cizím,
ba nepochopitelným. S větší nebo s menší znalostí a jen s
prostředním zdarem vědeckým pokoušejí se děj episci od V oigta po
Dobrovského a Pelda obhájiti husitství a bratrství proti
zakořeněným předsudkům jesuitské protireformace, z nichž se sami
vždy nedovedli vyzouti, a jestliže se jejich střízlivé a studené
duše vzpruží k rozhodnějším slovům o Mistru Janu Husovi, jsou
to projevy nábožensko-obranné tendence, která touŽÍ smýti
s osobnosti Mistrovy staletou výtku proti církevní vzpoury a
nebezpeČného kacířství. Snažíce se postihnouti mravní velikost
Husovu, velebí jeho charakter a obdivují se jeho mučednictví,
ale pod apologetickou tou horlivostí není nesnadno uvědomiti
si spodní tón: naše doba potřebuje charakterů jiných a povznesla
se nad středověkou formu husovského mučednictví. V době
rozkvétajícího zájmu filologického neschází ovšem obdivovatelů
Husovy reformy jazykové a literární, a byl to právě Josef
Dobrovský, kdo ocenil Mistrův význam s tohoto hlediska. Ani
Josef Jungmann nepronikl hloub, ba právě v jeho zmínkách
o Husovi a o husitství hlásí se způsobem velmi rozhodným
sta
novisko přízna~ně osvícenské. 31