úsvitě nového času slibného pro národ, věštil Komenský,
usedaje mezi blínem a bodláčím na zříceninách vlasti. Byl to pták
poslaný s nebe, jenž mu přinášel chléb důvěry a jehož peruti
slyšíme šuměti nad těmito větami:

»tiv buď, národe posvěcený Bohu; neumírej! Muži tvoji ať
jsou bez ,počtu. Požehnejž, o Hospodine, rytěřO'Vání jeho a
v práci rukou jeho zalib se tobě! Zlomuj ledví nepřátel jeho
a těch, kteříž ho nenávidí, aby nepO'Vstali! Přijdiž čas tvůj,
aby říkali národové: Blahoslavený jsi, Izraeli; kdo jest podobný
tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza
spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé
poníženi budou, ale ty po pO'Výšenostech jejich šlapati budeš!«

*

V nábožensko-národním chorálu »Kšaftu Umírající Matky
Jednoty Bratrské« zanikly nadobro všecky tóny osobní; ani slo_
vem nezmínil se tu Komenský o svých útrapách a ztrátách.
Rok 1648 neučinil jim konec, naopak, na hlavu starcovu měly
přikvačiti rány těžší. To, co stihlo muže třicetiletého v Brandýse,
opakovalo se, když dovršil šedesátku, v Lešně: po druhé
ovdo;vělý Komenský pozbyl v plamenech lešenských několikaletého
drahého útulku, domku i knihovny, rukopisů i náčrtků, a chladná
cesta nového vyhnanství kynula unavenému poutníku. Osobní
vzrušení hrozné této doby klikatí se zsinalými blesky v nových
projevech Komenského; i ti, kdož se jindy zbožně obdivují učenci
a filosofu, pokládají za vhodné omlouvati šetrně mystika a
chiliastu, který tentokráte odevzdal své poplašené srdce
příležitostným prorokům.

Na lavici žalobců a odpůrců Komenského zasedli předáci
osvícenského rozumářství, Descartes, Bayle, Maresius, A,delung;
zvolíme si jejich stanovisko, či budeme právi okřídlené
odhodlanosti náboženského nadšení Komenského? Mladistvý Palacký 25