Truchlivého výčitkami pro námitky všetečného zoufalství,; po_ dobá se to bleg;kurychlému vodotrysku světlit a záře, jímž na Griinewaldově oltáři kolmarském vzkříšený Vykupitel k zemi poráží a oslepuje malomocné žoldnéře. Drama, jež se v dialogu tom odehrává, jest drama nábožensko-národní. Jde o bytí a nebytí ústřední ideje Komenského, zda národ náš, nositel pravdy boží, jest opravdu lidem vyvoleným. Triumf vojska babylonského a dočasné oslavení jeho po celém okršku světa nasvědčují', jako by chtěl Hospodin odejmouti navždy berlu od Judy a obrátiti se k národům jiným; duch unaven jest čekáním, míra zkoušek jest dovršena, vody nadějí opadly. Vše se vzpírá v Truchlivém, aby uvěřil těmto hlasům pokušení, které chtějí v něm otřásti samou věrou v mravní zákon na: světě, a v patosu Jeremiášově stená: »Ů střeva má, bolest trpím, Ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, že potření' za potřením provolává se lidu tomu!(( Avš3!k Kristus, spí'še starozákonní, Mesiáš národních nadějí hebrejských než tichý a pokojný král z evangelií, vede Truchlivého k moudrosti vyšší. Nezdolné mravní, přesvědčení o konečném vítězství' pravdy boží spojeno jest tu nerozlučně s politickou důvěrou českého protestanta, že Bůh »proti dráčům dědictví svého, kteří se veselí a pleší, přivede shromáž_ dění národů velikých z zemí půlnočních«; etická síla přesahující věky vystupuje v šupinatém p3!ncéři války třicetileté. Jaké perutě nadějí a útěchy připínal mladý Komenský lidu svému, když Kristu vložil do úst slova prorocká! _. »Byť pak vstoupil Babylon na nebe a ohradil' vysoko pevnost svau, ode mne však na n~j vyjdou zhoubcové, i padne ten, kterýž zapečeťuje, plný moudrosti a nejkrásnější a drahým kamením se přiodívajíci, a nástrojové bubnů a píšťal vůkol něho. - Protož vyhladím ho z hOlf'Y boží a porazím ho na zem pFed obličejem králů, aby se dívali na něj.,( 21