nil již Kilián Dietzenhofer, kdežto jeho nejnadanější
žák Ignáz Palliardi, dotčený vlivem klasicismu
francou~ského, podlehl zcela svůdnému vábení nové doby.
Též největší dekorační genij barokní Prahy,
Vavřinec Rainer, byl vyznavač nových, lehčích ideálů
uměleckých. Vidím v něm povahu vzdušnou: jakmile
pracoval nad zemí svá freska, byl mistrem; jeho
plátna jsou však pouze průměrnými výtvory. Na
Rainerových freskách vše letí, pádí, vzpíná se k slunci,
jehož husté paprsky magneticky přitahují k sobě
spletené zástupy. Faetonská jízda z chrámových
temnot k sluneční volnosti - toť Vavřinec Rainer,
robustnější, ale hrubší současník Tiepolův.

V starším období barokním se draly svět&ké pudy
skrytějšími cestami do umění chrámového. Člověk
barokní žil prudkým a složitým životem smyslovým,
ale tajil jej rád za náboženskou maskou. Láska
pohlavní se zpravidla vydávala za symbol lásky k Bohu,
spojení těl bylo vykládáno jako podobenství
sjednocení mystického, rozkoš pleti a smyslů byla líčena
básníky i malíři za výstrahu pro srdce asketická.
V tomto nábožném pokrytectví byl novy osten slasti,
rafinovanost dialektiků rozkoše, dráždivý půvab
zakázaného. Z barokních sochařů se dávají dva mistři,
tragický Braun a sentimentální Jakl, mocně
inspirovati pozemskou láskou a přetvořují ji stále v nebeské
sjednocení mystické. Pater Seraphicus, svatý
Bernard, klesá v slastném vytržení na kolena před
Madonnou jako vášnivý milenec a šeptaje sám horoucí
"ave", čte se rtů svojí Vyvolené opojené slovo "fiat".
Tvůrce křesťanské filosofie, svatý Tomáš Akvinský,
přijímá rozechvěn a roztoužen knihu z rukou
Královniných a omdlévá nejvyšší pýchou pokorného
mnicha, čta mezi listy napsaná slova Její rukou
"bene scripsisti". V měkkém pohybu nevýslovné ně·
hy sklání se Kristus s kříže a klade jako přítel, jako