nělských malířích primitivech, jejichž ekstatické
náboženské pathos užívá výtvarné mluvy holandských
naturalistů, spojují se v tomto temném pedagogovi
a pronikavém apologetovi živly španělské· s prvky
germánskými. Rodák z Nimweg má neúprosné
rozumářství a fanatickou logičnost svého kmene, avšak
postaví ji do služeb náboženských koncepcí
španělského generalissima protireformace. Dlouholetým
pobytem v Německu pozná, jakými zbraněmi možno
bojovati proti protestantům; řádové tradice ho naučÍ,
jak dobývati srdcí i smyslů všech mocných tohoto
světa. Tol' muž, jakého potřebuje Ferdinand 1., sám
rovněž Španěl· pathosem víry a zároveň Germán
disciplinou vůle. Přes Ingolstadt a Vídeň přichází
Canisius do Prahy, aby synthesou jesuitismu
španělského i germánského ničil a hubil národní náboženskou
kulturu v Čechách. Chceme-li však býti právi těmto
Canisiům, Koniášúm a Balbínům, nesmíme jich při.
rovnávati k dnešním učencům a mnichům. Obrátili
energii, již jejich druhové využívali k organisaci
zevní, do vnitra; zapověděli si smyslový a
skutečnostní svět proto, aby odříkajíce se ho, uvědomovali
si stále svou ztrátu a dráždili se touto zápornou
rozkoší; zvedli pathetický boj proti všemu, co činí život
žádoucím, vědouce, že budou neustále vzrušováni
tímto protikladem. Malovali v křiklavých barvách a
rysech churavé obrazotvornosti stále peklo i věčné
zatracení a procházeli při tom řadou pokušení. Na
Antonínu Koniášovi, časově posledním z této temné
rodiny, pókusilose pero českého historického
vypravěče zachytiti to, co chmurný štětec geniálního mistra
ze Sevilly, Francesca Zurbarana, vyvolával na nad·
životních postavách klášterníků a světců španělských:
směs krutého odříkání a rozhodnost bojovného úsilí,
nerovný sňatek přísného rozumu s neoblomnou vdlí,
křeče churavé smyslnosti, nezcela zkrocené kasti·