gestu svatého Cyrila z Alexandrie v presbytáři u sv.
Mikuláše na Malé straně!

Tělesný ideált zachycený těmito gigantickými posta·
vami z kamene i z jeho napodobenin, byl v těsné
shodě s oběma karakterovými typy katolické
reformace,.. které vládly v barokní Praze. Není nesnadno
uvésti tyto dva typy na týž životní druh: v
duchovních i světských hrdinách bezohledné vůle jest vy·
hnán renesanční individualismus do zámezí.

J esuitský řád přenesl jej do oblasti víry a církve a
dal mu zvláštní strohou příkrost. Na dně svých tem·
ných duší jsou Ignác z LoyolYt František Borgiáš
i Petr Canisiust nebo jejich slabší, čeští blížencit
válečný vůdce studentů Jiří Plachý ve věku XVII. a
krutý ohař kacířů Antonín Koniáš v XVIII. stoletít
studené, vypočítavé povahy, které znají jedinou hyb.
nou sílu: vůli k moci;·· jest jim jedno, zda meč, kaza·
telna či kniha nutí oslepené a přehlušené zástupy
věřícího a strachujícího se lidu pod jejich panství.
Pronikají ledovým bystrozrakem až k ukrytým koře·
nům lidských přání i slabostí; prohlédají a zužitko.
vávají poměry svým houževnatým smyslem reálních
politiků; zapřahají praktický rozum a neúchylnou
vůli do služeb rozsáhlé a důmyslné organisace. Jsou
agenty božími, hejtmany církevními, diplomaty svého
řádu: vše s krajním napětím sil, vše s přímočarou
dllsledností, vše s dramatickým soustředěním. Byli
buď sami zprvu státníky či vojáky nebo pocházeli
alespoň z diplomatických nebo válečnických rodů;
nezapomněli tol;1O nikdy ve své duchovní kariéře.
Když jim architekti budovali řádové domy, přikázali
jim, aby do stavby vložili příkrou kázeň kasáren či
vězení; ve svých chrámech hromadili rádi plastické
nebo malované výjevy z bojů; neunavovalo je dívati
se na zápas 'archanděla Michala s ďáblem v rdzných
obměnách.