zakryly přístup ke křehkým saHám terrenám;
břečtany obrostly těžkým svým krajkovím biskytové vázy
i bájeslovné sochy odumřelých obličejů, - a tak na
hrdých rampách, zvedajících se až k světlým
balkonům pražského hradu, zmizela vlašská zahradní
architektura pod zdivočelým rozmarem vegetace,
vymknuvší se dávno lidské vůli. Ale sen italských
umělců, kteří toužili připodobniti terasovité stráně nad
malostranskými paláci zahradám svého domova,
mění se pod prudkými polibky květnového slunce v
rozkošnickou a blaženou skutečnost. Severské habry a
zamyšlené jilmy, vrásčité a popukané, se s úžasem
dívají na růžová a oranžová pole planoucích azaleí;
na tvrdě četném pozadí starých tisů a thují se rýsují
měkce fialové a bílé hrozny zhoustlých šeříkových
keřů; na ocelové vodě omšelých basénů kolem
sošek, elegických ve své opuštěnosti, krouží spadalé
květy magnolií a rhododender, zatím co po
stupňovitých stráních, šplhajících se až k samému
královskému hradu, valí se celé vodopády zeleně nejrozma.
nitějších odstínů: zeleně těžké a temné, jaká ovládá
jehličnaté lesy, zeleně melancholicky pomíchané se
šedí, jakou mívá omšelé, zvětralé stavivo, teplé a
šťavnaté zeleně tučných luk stále napájených vlahou,
konečně nesmělé a bled'ounké zeleně mladého osení.
Tyto jaré a nespoutané kaskády, které po
přirozených terasách pražských pustila v šťastném a
vítězném rozmaru štědrá ruka vlašských zahradních
architektů, házejí zelenou svou pěnu do oken, balkonů
a pavlačí rozkošných paláců, zaplavují je v jarním
kypění až k římsám prvního poschodí, náhle však
uhýbají se a klesají, aby odhalily neočekávaný
pohled k paradoxně titěrným altánům a loggiím, na
jejichž hravou něhu hrozí se zřítiti masivní podezdívky
hradní. Musíme mysliti na Ariosta, na Tassa a
chvílemi také na květnatého neapolského mistra