tvůrci barokní Prahy, ale i její urození vládci a
zakladatelé byli buď cizinci nebo alespoň věrní vycho.
vanci zahraniční kultury.

Řadu jejich zahajuje císař Rudolf II. Samotář
odvrácený od lidí činu k věcem rozkoše, od přírody
lhostejné a tvrdé v pravidelnosti svých změn k
důvěrným kouzlům umění neproměnného a křehkého,
od bezpečného poznání k dobrodružné hypotese a
k odvážnému experimentu, překonával svůj vrozený
spleen uprostřed španělských jesuitů a vlašských mi·
lostnic, německých rytců a anglických alchymistů a
takto kolísal neustále mezi národy a kulturami. S
malíři a s milenkou mluvil italsky, se zpovědníkem a
Bohem španělsky, s vyslanci a hvězdáři německy,
s odbojnými poddanými česky. Shledav posléze, že
všichni rozumějí sice jeho slovům, ale nikoli jeho
myšlenkám, zahalil se do tvrdého a těžkého mlčení,
jaké posud děsivě táboří v hradních nádvořích.
Neminulo mnoho let, ~ vítěz bělohorský rozdal a
rozprodal statky a jmění rebelů španělským, vlašským
a německým generált1m; čeští šlechtici si vozili ne·
věsty z Italie; synové starodávných rodů domácích,
Vilém Slavata z Chlumu az Košt\lllberka, Albrecht
z Valdštýna, Heřman Černín z Chudenic se povlaštili'
nábožensky i kulturně na školách za Alpami;
duchovní řádové od jesuitů až po karmelitány přinášeli
do nové protiref ormační provincie španělskou
ideologii a sensibilitu.

J sou v Praze doposud místa a zátiší, odkud nedovedlo
nic vypuditi této ~olonisace cizího ducha a
románského naladění. .. a tam jest Praha nejbaroknější.

Chceme-li prožíti kus italského jara v Praze, stačí,
abychom ztrávili odpůldne v blízkosti Valdštýnova
paláce. Popínavé rostliny se vyšplhaly na drobné
gloriety na terasách; převislé keře a exotické stromy