lečný typ "dobrého vojáka Svejka", živočišného
občánka, pudově odpírajícího válce a B ochotou
předstfrajíciho blbstvi, aby z nesmyslného
masakru světového v c. a k. uniformě prošel s
vítězným úsměvem cynické převahy se zdravou kůži.
Haškovým protinožcem jest Rudolf Medek, který
před svou aristeií s českými legiemi na Rusi a v
Sibiři vyrlistal jako mladistvý Achil1eus na
zženštilém Skyru dekorativního estétsvi. Alechopiv .se
meče a štitu, odkryl v duši nový pathos a podal
lyricky, dramaticky i románově řadu obrazli z
československé anabase; jako prosaik, zvlUtě ve
svém románovém cyklu, spokojil se nejednou
formou kroniky, přetižené diskusi. Střízlivě ft
věcně se smysl,em pro demokratickou lidovost
a skepsi české povahy vylíčil hrdinné boje
československých legií Josefa Kopta, populista,
který rád v drobném útvaru povidkovém
odhaluje mravní hrdinstvi všedního člověka z davu.
Vrstevník Koptův a účastník ruské válečné
epopeje František Kubka užil metody novoklasické
novely s její hutnosti dějovou i sporou osobni
charakteristikou pro svoje rámcové novely
historické. Jiný účastník českosl,ovenského odboje
za prvé světové války Zdeněk Němeček dal
novou podobu českému románu vystěhovaleckému,
ležícímu dlouho ladem. Cynik Hašek, patetik
Medek, skeptik Kopta plisobí hlavně látkou a
tendenci, kdežto Vladislava Vančuru, jediného
vedle Karla Konráda úspěšného surrealistu
mezi českými prozaiky, zajímá především problém
slohový, k němuž se upjal, metaforik ft
visionát divoké invence, jak ve .svém iklebně
obža
69