umělecké úsilí na to, aby byla přesně zachycena
barva doby, patína řeči, ovzduší staIložitnické.
Čtenářstvo, tvrdošíjně věrné tradicím
obrozeneckým, spokojovalo se dlouho dějepisnými
vypravěči, kteří staré formy historické :povídký
naplňovali buditelskými tendencemi; proto trvalá
obliba provázela jednotvárné kI'oniky
,,husitského kněze" a pobělohorského ,elegika Václava
Beneše Třebízského, třebaže se tomuto nuznému
fabulistovi nedostávalo stejně dušezpytné
s~hopnosti jako daru karakterisačního. Teprve zvolna
zatoužila česká inteligence po vědecky ov,ěřených
obra2íech staIlodávného života. Největší ~ílo tu
vykonal neúnavně plodný miláček lidového
čtenářstva českého, Alois Jirásek, povoláním
historik a pedagog; souzvuk těchto tendencí
zaznívá i z jeho rozsáhlého díla ~pisovatelského.
Vervu vypravovatelskoua pev)né umění ostré
kresby 'projevil ihned v mládí hutnými
povídkami z bouřlivých dob, naplněnými dobIlodruž·
ností a vzruchem, přesycenými krví a stíny.
PohIldl jimi záhy, neboť zamířil k rozsáhlým
skladbám, jejichž hojný, namn02íe rozdIlobený děj
rytImován jest velkými dějinnými silami. V'e dvou
cyklech a dvou samostatných skladbách rozvíjí
se husitské hnutí, jehož složky jsou stopovány
v různých stavech a ústř·edích vPra2íe i na
venkově, od jižních Čech až do 'V'ýchodního
Slovenska, čímž vzniká dojem totality. S názorností
ještě teplejší a se cítěmm deště pronikaVějším
vymaloval Alois Jirásek národní obrození, ft to
ve dvojím zrcadlení: první cyklus ličí vrstvy
pražských i venkovských vlastenců (třídy
lite
48