stevnfkem Boženy Němcové, převzal tento úkol
v 70. letech velký mistr sytého básnického slova
a složité umělecké kultury Hviezdoslav, jenž
dosáhl klasičnosti ve výpravných skladbách,
opěvujících horské lidové karaktery z Oravy. Jako
stařešina slovenského pís-emnictví, jenž často
biblickým slovem zalkal nad porobou svých
krajanů, dočkal se politického sjednocení Cech se
Slovenskem a pozdravil je nadšeně. Znaje samo
dno slovenské duše národní, dovedl se oprostiti
z omylu starší generace, jejíž mluvčÍ,
sentimentální lyrik a povídkový kronikář slovenského
zemanstva, Svetozar Hurban Vajanský, odmítl
každé dorozumění se silnějším a vyspělejším
kmenem bra trským.

Tradicionalismus, šířící se v literatuře a
hlásaný v poesii Svatoplukem Cechem a jeho
vrstevníky, znamenal také obnovu historického románu,
v němž si .liž vlastenecká romantika libovala.
Nyní však byl v tomto oboru, nesmírně
milovaném lidovým čtenářstvem, pokrok
mnohonásobný. Myšlenkově ukázal správný směr
Frantgek Palacký svým pojetím národních dějin: ne
již zevně napínavý rytířský středověk. nýbrž
myšlenkově závažná reformační minulost česká,
zvláště husitského období, posunuta i u
románových vypravěčů v popředí.· Demokratický názor
českého vzdělanstva projevoval se také tím. že
za základ historického dění pojímán lid, Jehož
život osvětlován s národopisnou podrobností.
Nebylo-li tuto alespoň na počátku dosaženo. 'Pravé
realistické iistoty v kresbě povah a 'V logice
dějů, vynakládalo se značné, spíše naukové než

47