o to, aby filosofický názor zaokrouhloval
odborné poznání. Nejzdárněji prospívala věda
historická, která se mohla opříti o kritické prozkoumání
látky, podniknuté v období osvícenském;
vydatné výsleslky naukové doplňovány hyly
buditelským působením dějepisných děl a jejich ideí,
a to netoliko na český, ale i na celý slovanský
svět. V čele tu stojí dva 'Věrní přátelé ze školy
Jungmannovy, Slovák P. J. Safařík a Moravan
Fr. Palacký. Než nalezli své vlastní životní po·
slání ve vědeckém dějepise, prošli průpravou
básnickou, estetickou a filosofickou a zasáhli takto,
ještě pouzí jinoši, dospívající na plodné půdě
slovensk~, do duševního života nově probuzeného
národa.

Pavel Josef Safařík, jenž část svého stejně
klopotného jako obětavého života ztrávil mezi
.Jihoslovany, pokračoval na dráze Josefa
Dobrovského, avěJ.k s romantickým pojetím dějin.
Neobmezuje :"Je na starověk český, nýbrž přihlédaje
stejnoměrně k dávnověkosti všeho Slovanstva,
dospíval kombinací metody historické i
filologické spolehlivých výsledků, které postavily na
nové základy vědomosti o Slovanech. Dokázal,
že jsou prabydliteli Evropy stejně jako Řekové,
Římané, Keltové nebo národové germánští;
popsal jejich sídla ; přesně určil jejich ~árodopisné
rozvětvení; ukázal k jejich původní vzdělanosti
a vysoké úrovni mravní. Kde svá učená díla hi·
storická a filologická doplňoval úvahami
mosofickopolitickými, hlásal s povzneseností i
pX'esvědčivostí apoštolskou, že jfi)jich úkolem v
budoucnosti jest konati díló humanity jako
pro
34