rysů, jmenoval Čelakovský ohlasy a .8hrnul ve
dvou doplňujících se knihách plných přírodní
prostoty a svěží gracie: "Ohlas písní ruských"
jest většinou epický, kdežto v' "Ohlase písní
českých" převládá lyrika. Čelakovskému
nechybělo žáků a následovníků, z nichž pouze jediný
se osvčdčil skutečným mistIlem. Byl to Karel
Jaromír Erben, sběratel lidových tradicí i
puvodní básník. Za svou "Kytici" měl by býti
připočtěn mezi největší baladiky všech dob i
národu: tyto chmurné, ano, strašidelné báje a
pověsti lidové vyrustají z přírody, postižené
vzácn)'7m, náladovým uměním; v dramatickém
svém vzrucbu pohybují se na samé hranici
tragické, nad nímž však vítězí světlý a laskavý
humanní názor básníkuv; malba slovem, veršem a
rýmem pusohí sugestivně - doposud nevyprchala
kořenná vůně tohoto puvodního květu české
romantiky.

Ostatní básníci, kteří v době vlasteneckého
romantismu českého obklopovali Kollára a
Čelakovského, jsou dávno zapomenuti. Jejich význam
nezáležel v oboru uměleckém, nýbrž v jejich
nadšeném a důsledném pusobení 'budHelském: s
prostoduchou rozcitlivělostí opěvovali krajinné
krásy vlasti, velebnost národního jazyka,
ctihodnou minulost své země, rozlohu i nadějnou
budoucnost Slovanstva ; cit vlastenecký mísili .5
milostnou něhou; pravou lyriku doplňovali
horlením tendenčním, a tyto ušlechtilé i naivní
tužby vkreslovali do onoho poloidylického,
pološosáckého života, k němuž v první polovici XIX.
věku odsuzovalo reakční Rakousko své národy.

31