Blahoslavově slavná Bible Kralická, kterou se
český národ doposud pyšní jako vzácným
klenotem svého písemnictví a jež stále znovu se
otiskuje Biblickou společností britskou.
Drahocennější než veliká učenost filologická a
exegetická, uložená v kritice tekstlové i v hojných
poznámkách, jest klasický jazyk tohoto překladu,
podivuhodně jednolitého při původu (tak
složitém. Bratří dovedli spojiti živost mluvy lidové s
veleb ou monumentálního jazyka literárního, jak
se vyvinul tradici stoletou; ocenili správně to,
co rozlehlé oblasti české řeči, rozdělené na
různá nářečí, jest spolei'ného; dovedli se úplně
osvoboditi od humanistické těžkopádnosti, která tehdy
ovládala, i od nezdravé módní záliby pro
germanismy a latinismy, takže Písmo svaté v jejich
tlumočení se stalo i nejprostšímu křesťanu
srozumitelným. Po Husovi byl takto (ale s větší
důkladností a důslednosti) kodifikován jazyk
spisovný - to kromě vzorného školství byl
nejkrásnější světský odkaz Jednoty bratrské
národu. Jinak se nedo~edli lani nejlepší sti1isté
této dolty, na příklad horlivý polyhistor a
neúnavný vydavatel Dani,el Adam z Veleslavina,
zprostiti se nákladného a nepřirozeného
slohového baroka, které vlivem humanismu v XVII.
věku zaplavilo literaturu, na označenou, že
pisemnictvi, které vyrůstá v skleníku studovny
učencovy ,Q ztrácí jakýkoliv styk s lidovým
životem, vážně churaví.

Ještě po bělohorské katastr:ofě roku 1620,
která zasáhla stejně do vývoj.e kulturního jako do
života politického a náhoženského a národ
hu
19