"Dalibora", . kterého uslyšel v těchto dnech. A právě tam
bylo soustředěno vše, co Prahu navždy činilo srdcem ná·
roda, a proč bylo nutno, ale i lehko prominouti jí její vady
a slabosti... Kde jinde než v Praze mohl drahý umělec
stvořiti toto dílo, takřka ujišťující, že žízeň národa po ve·
likosti hude přece ukojena? Veliký mír, ale nikoliv již úsměv
rozhostil se dojatému ohodci v duši, stav to skoro nábožen.
ský. Cosi podobného zažil nedávno u hrobu svatého Vá·
clava, kam si zašel prohlédnouti starodávný osniř a přilbici
a kde najednou stál mimoděk v s~zách a s rukama sepia.
týma v modlitbě. Za koho to vlastně prosil tehdy Boha
a dědice české země? Teprve teď to ví: za pevné a věrné
spojení všech složek národní duše, z nichž každá zachovávej
svůj ráz, svou přichut, svou zemitost, za spojení ve vyšší
celek, soustředěný k velikosti a k hrdinství!

A uvědomuje si to nyní před Národním divadlem tváři
v tvář Hradčanům, jihl blažeností, že si s Prahou přece jen
porozuměl.

(Hovory okam~iků, 1926, str. 9-13.)

125