"Slunéčko již zhaslo za vt"Cholem,
a zář růžová se s plavou, hnědou
vystřídala po úbočích kolem.
Tma již čirá na úvalu dně,

s obou stran pak husté vršky lesa
výš a výš až hvězdná po nebesa
černají se divně, posupně?"

Vedle krajinomalby lyrické Lermontov ovládá mistrovo
sky i to, co bylo by lze nazvati krajinářstvím baladickým;
myslím děsivé zobrazení přírody, která se svými hrůzami
účastní tragických událostí a temnou náladou obestírá hrdi·
ny krvavých činů a těžkých vin. Osudný Hadži Abrek,
ukojen v dravčí své pomstychtivosti, přináší za noční jízdy na
koni pod pláštěm uťatou hlavu krásné Lejly kmetnému
jejmu otci a blíží se již k aúlu Džematu, kde Lejla prožila
dětství. Děs a příšernost čiší z každého nového obrazu:
v této noční krajině vše se hrozivě hýbe a vzpiná.

"Cervánky blednou: vlhkem dýše
noc blízká; kraj tmou zamráká.

Z kavkazských štítů hrozně, tiše
jak hadi lezou oblaka;

hru nesouvislou provádějí,

v propasti dusné zacházejí,

v keř trtŮtý se chytají

a na list perly vrhají.

Bystřina kalná, šedá bouří;

v ní pěna stříká z trávy mdlé

a skví se mhou, jíž propast kouří,
jak oči hlavy umrlé."

V "Cerkesu" jedno patetické místo volalo po takovém
baladickém krajinářství; myslím výjev, kdy hrdina na
rozmetaném pohřebišti otců obnoví slavnou přísahu pomsty

117