vu a znovu umisťova1o do divokých zemí čerkeským: dva
příslušníci kmenů rozdílných krví i řečí, náboženstvím a
mravem, setkají se v krátkém oblažujícím spojení milostném.
V tradici byronské bývají pak milenky z rodu smyslných
a krásných žen čerkeských neb gruzínských a nesou ve
žhavém a oddaném svém objetí zhrouceným neb
přesyceným seveřanům nové světy. Svatopluk Cech se v "Cerkesu"
přidržoval onoho rázovitého řešení, které Lermontov vložil
do episody "Izmajila heje", rozpřádaje vložku ruské básně
na celé dějové pá&mo. Tam vášnivý a neuspokojený odpad.
lík od rodných tradicí Kavka'Zu, vzdělaný Cerkes, Izmajil
hej, na kratičký čas očaroval v cizině mladou, něžnou
Rusku, ale pocítiv nudu přesycení, záhy ji opustil a na její
okouzlené srdce navždy zapomněl: poměr milenců z
"Kavkazského pleníka" jest převrácen. Tím uvaluje Izmajil bej
na sebe pomstychtivost ženicha rusovlásčina, bodrého
kozáka, jenž prahne po krvi svůdoově. Při prvním setkání
v horách kavkazských propouští bmajil žasnoucmo kozáka,
nemíně užíti své převahy. Sokové střetnou se po druhé
a pak klesá přemožený kozák šaškou lzmajilovou. Tento
trojúhelník přejal Svatopluk Cech věrně: mladý kozák
jeho plavá, něžná milenka Ludmila - svůdce z rodu Cer.
kesů, na kterém junácký Rus musí se. pomstíti. Takové
rozestavení osob hovělo dobře národopisnému zájmu
Cechovu, neboť mohl velmi výrazně zdůrazniti a kontrastovati
kmenové typy, jichž studiem zabýval se na své černomoř.
ské pouti.

Podal právě jen etnické typy v obrysech, kde
Lermontov neb Puškin propracovali individuální dušemalbu do
nejmenších podrobností. Postavme proti sobě jeho mladšího
kozáka a Puškinova "kavkazského pleníka", neb srovnejme
jeho Cerkesa s Lermontovovým Izmajilem bejem - jaké to
rozdíly! Cechův kozák jest běžný dobrosrdečný ruský "pIa.
stun" s kusem idealismu a notnou dávkou mladistvé přecit.
livělosti, pokorný milenec a řádný Slovan, zkrátka
průměrný voják řadový. Pleník Puškinův nese v složité a otrá.
vené hrudi své všecko hoře a veškeru rozvrácenost "z'hy.

106