výtvor, jejž možno přirovnati k Puškinovu rovněž začáteč.
IŮckému "Kavkazskému pleníku". I Lermontov vychází od
byronské dvojice, kresle v démoIŮokém rozpoltě-nci a z
kořenů vytrženém rebelu vlastní svou podobiznu a v Zarje
svůj vytoužený fantom ženství obětavého a horoucího. Ale
protiklad národopisný, jimž podložil Puškin stav milenců,.
položil ide Lel'montov do episody druhého a třetího zpěvu,
z níž, jak uzříme, po čtyřiceti letech vytvořil jeho český žák
celou skladbu epickou. Izmajil hej byl odrazem básníkovy
společenské rozervanosti s malým přizpůsobením životním
poměrům na Kavkaze; Zarja jednou ·z četných
představitelek ženského ty;pu Byronova, byť reálnější než její sestry:
do národopisné plnosti života na Kavkaze nesáhl tu
Lermontov hluboko. Po té stránce stojí "Hadži Abrek"
(183a 1834), skladba stručnější a epičtější, nepoměrně výše.
Hrdinou jest pravý čel'keský mstitel, neznající slitování
a ohledů, jak ukazuje j~ž jeho jméno: barbar a Asiat,
mohamedán a ukrutník, spíše kmenový typ než psychologicky
propracovaný jednotlivec. Jeho nešťastná a· krásná obět
Lejla, plnoňadrá tanečnice rozprouděné jižní krve, toužící'
po objetí a polibcích, patří k smyslným Lezginkám a
Gruzinkám, v nichž temná a žádostivá povaha Lermontovova
spatřovala svůj nejslastnější obraz ženství a jejichž nejvyšší
a nejušlechtilejší ztělesnění stvořila posléze v Tamaře: v této
koncepci ženy-Orientálky se Puškin s Lermontovem setká·
vají, ač i zde má mladší mistr tón žhavější a váŠIŮvější.

Do Pjatigorska, kde r. 1841 Lermontov padl v souboji,
přibyl právě po desíti letech mladý šlechtic, jenž
připravoval se na dráhu vojenskou a za nedlouho odešel jako dělo·
střelecký důstojník do Kizljaru nad Terekem. Dva roky
pobytu ve východním Kavkaze, kde urozený a samolibý
příchozí hledal zprvu jen lov, divokou přírodu,
dobrodružné bitky s horaly, přetvořily jeho bytost od kořenů.
Odpoutal se nadobro od nedůstojného života předchozího,
jenž z něho učiIŮI prodluženého hráče, odhodil marné cetky
městské a šlechtické lžikultury, vcítil se do velké přírody,
pochopil srdcem i vůlí prostou krásu nejjednodušších lidí

103