kých zápasů s Čerkesy a pravý domov heroického národa
"Adige", t. j. kmenů Sapsuchů, Abadzechů a Ubychů, viděl
pouze z povzdálečí, s paluby Cesarevny a Golubčiku. Tři
nejkrásnější země kavkazské, pralesovitě bujející
Mingrelii, v temnější zeleni zadumanou lmerecii a divoce skal·
natou Gruzii, prožil Svatopluk Čech poté jen letmo,
stoupaje ve voze parní dráhy, a vášnivě vlažným vzduchem
za jediný den z Poti do Tiflisu. Několikadenní pobyt
v "Bábelu gruzín~kém" přervaly některé dobrodružné
výlety koňmo do okolí; prudký žeh tifliského léta pudil však
opojeného seveřana více do hor, v blízkost kavkazského
sněhu. Dvojí cestu z Tiflisu do Vladikavkazu a zpět
vykonal Čech po prvé v dostavníku, po druhé v jednospřežní
"těleze"; r. 1874 nebylo ještě mohutné železniční trati
z Rostova do Vladivostoku, a za jedinou dopravní dráhu
sloužila dokonalá "vojenská silnice ka~kazská", dlážděná
podle ruského pořekadla samými rubly. Na zpáteční cestě
z Tiflisu vracel se do Poti a Kutais, a tím byla vlastní
kavkazská pout tak~ka skončena, aniž se přiblížila sněhům
Elbrusu a východním dagestanským končinám, svažujícím
se k moři Chvalinskému. Návrat básníkův do Cařihradu
podél břehů maloasijských, bohatý dojmy ikrajinnÝmi i
národopisnými, jest pouhým doslovem jeho ~božné pouti ze
země Mcyriho a Tamary, z níž žák Puškinův a
Lermontovův přicházel do vlasti poučen, osvěžen, a posvěcen,
nejinak než "hadži", vracející se od posvátných míst
Prorokových.

Ruští básníci objevili žasnoucí Evropě Kavkaz a
rázovitou krásu jeho obyvatelstva. Dotud - nehledime·li ke
klasické tradici, která na vroholu Elbrusu umisťovala
Promethea a na nábřeží Kolchidy Argonauty - kmitaly
se ve verších západních poetů občas okouzlující hlavy
temnookých Čerkesek jako jedna z obětí orientální módě;
z těchto krasavic nejproslulejší jest Lejla, milenka Byronova
"Giaura", kreslená zjednodušenými rysy, které zvolna v
slovesné tradici poklesly na pouhou konvenčnost: kolikráte
po té velebeny byly na Orientálkách velké hnědé oči gazelí,

98