ty masité a strakaté apoteosy života pozemského. V oblasti
estetického soudu zvýšila Nerudovu lbezradnost ještě
anarchie zaviněná žurnalisty a utilltáři, hlasateli hmotné
modernosti a populárních tendencí; čistě plebejsky zavrhne
Neruda všecko povýšené umění, založené na složitýdb
konvencích; znudí se absolutní snahou klasického díla o krásu
formální; odvrátí se nedočkavě od minulosti do aktuální
přítomnosti. Touto daní vyplatil se svému plebejskému
původu, svému proletářskému domovu Neruda spisovatel
v pracích určených hodině, potřebě, žurnálu; Neruda
člověk vyšel čist a svoboden a vryl hrdinský relief svůj do
kovu svých veršovýdh děl a nejlepších ze svých knih
prozaiClkých.

(Jan Neruda, III. vyd. 1920, str. 5-17.)

96