VIII. KAROLINA SVĚTLA

(1913.)

Z nejpamátněj1ších výjevů naší moderní literatury
zůstane vždy ona vzrušená a významná rozmluva, která na
počátku roku 1851 postavila do příkrého protikladu obě
nejnadanější představite1Jky tehdejšího českého ženství:
Boženu Němcovou a Johanku Rottovou. Proti krásné,
jednatřicetileté paní, která znala dobrodružství lásky, tíhu a
zklamání manželství, opojení, ale i vystřízlivění milostných
přátelství, štěstí, avšak též pokoření a bídu mateřství, stála
tu energická, spíše zajímavá než půvabná dívka, jež jako
nevěsta měla ve svých jedenadvaceti letech všecek život
teprve před sebou a která prožívaila prozatÍm skutečnost
spíše v touhách a v knihách, než ve vlastním osudu. Proti
svůdné a odvámé bohémce, proslulé již ve vlasteneckých
vrstvách, do nichž skládali literární znalci nejskvělejší
naděje, vystupovala 'tu přísně vychovaná slečna z měšťanské
rodiny pražské, korektní nevěsta vzorného a poněkud
pedantického profesora, která potud nesměla ni nejmenší
maličkostí se projeviti literárně. A hle: mladistvá Johanka
Rottová se odvážila slavnou svou přítelkyni Boženu
Němcovou posuzovati co nejpřísněji jako spisovatelku.
Vytýkala jí nedostatek hloubky, přílišné ulpívání na malebném
povrchu života, neprominutelnou lhostejnost k vážným
otázkám života, nesoustředěnost a stálé rozptylování se
..a Božena Němcová dala přísné karatelce za pravdu.
Nenastoupila ovšem ani po roce 1851 cesty, kterou jí nadšená
horlite1ka tak důtklivě doporučovala a která znamenala
v podstatě cosi mnohem vyššího, než pouhé opuštění
ná
71