hmotaři a jak s vro1tuozářených sluncem mytického Jara,
kde kraluje zlatovlasá Děva, Tvá to bohyně, út11p!1ě pohlížíš
do těch mora'Vských nížin, v nichž jsem se usadil já.
A přece, ač Tebe mám rád a ačkoliv někdy se mně l.<mitne
v mysli hrad pražský, planoucí v ohních zapadajícího
slunce, lákáš mne mal"ně, marně do svých studených výšin. Jsi
příliš mým přítelem, abys mně nerozuměl.

(Mu~ové a osudy, 1914, str. 21-24.)

70