že mám před zraky. hned ta temná kyprá a vonná pole,
jejichž prsť se nám oběma u Olomouce vždy tolik libívala,
že cítím nad hla'Vami šumění lesů za Brnem, že slyším
z'Vonce a bučení stád na našich východních horách.

A'Však netěší mne jen ty starodávné a věčně mladé obra.
zy. Učím hochy, kteří posud byli od <kněží se svěcením
a beze svěcení odcizováni tomuto krásnému, sladkému,
rozkošnému světu, aby milo'Vali půdu a prsť, aby nacházeli
domov jenom na této k'Vetoud, plodné a věčně se
obrozující zemi, aby se sami pokládali za 'Výkonnou sílu naší
neomylné pramateře. Vzhlédnu~li od s'Vých archů, 'Vidím, jak
udiveně a vděčně otevírají své veliké modré oči, jak
vydychují zeširoka podobni prQ1Juštěným vězňům, jak se
na jejich junáckých čelech míchá v~omínka na dětství
s rozhodnutím pro budoucnost. A ztrávil-Ii jsem celý život
zde na Moravě, nelituji toho ni na okamžik: my jsme země
m~zy, svalů, ~rve, a já, materialista v očích přísného
hegeliána, jako jsi Ty, učil jsem mládež na to nezapomínati.
Vy 'V Praze, kde se jako 'V hlavě sbíhají, uzlí a kříží
myšlenkové nervstvo našeho národa, uznali jste za dobré
obrátit se k minulosti a k fikci; nechte nám jen bez posměchu
naše králO'Vství, které jest os tohoto s'věta. Já, tušitel a pouhý
učedník, nebudu jistě ten, kdo uvede tam náš lid; bděl
jsem alespoň, alby všickni dobří Moravané nebloudili po
vzdušných cestách, nedali se zlákat poutnickými písničkami
od s'Vých ruchadel a bran, humen a stodol.

I u nás na Moravě jest ,podzim; zdá se mně však,že
trochu jiný než v Praze. Zoraná pole vlhnou a 'Vonějí,
a když jimi proch~ím, jest mně, jako by 'Vláha a míza z těch
hrud vnikala mně do svalů, jako by 'V nich proudila a
vzpínala se, jako by tam zpívala píseň zdra'Vé a jaré budoucnosti.
Jak teprve to asi pociťují ti moji hoši, kteří vyrostli z pevných
selských rodů a ne jako já ze služebné a kupecké směsi
německo-francouzské! Nejsem hrd na srvé předky; jsem
brd jen na své odchovance, na jejich vědomí radostné síly,
na jejich řeckou lásku k zemi, k tělu, ke zdraví. AIe vidím,
jak se milý Hynku, v duchu posmí'Váš nenapravitelnému

69