VII. DOPIS IMAGINARNí

(1911.)

Jan Helcelet Ignáci Janu Hanušovi.*)

V Brně na podzim 1861.
'V:rtVýCh a kalných dvorech Tvého podivínského Kle·
mentina, drahý příteli, rezavějí a rudnou zvolna osamělé
a vyhoštěné stromy; ranní mlhy pražsiké jeseně vymývají
starodávné dlaždice pod zamřížovanými okny Tvojí
jesuitské residence až do růžova; znepokojení ptáci, jejichž křídly
lomcuje tušení jižních dálek, krouží zvědavě a nedočkavě
kolem zeměkoule na plecich Vašeho Atlanta. Jest podzún,
a ty, starý hochu, nevíš o tom ničeho, praničeho. Proch~íš
se den za dnem těmi strašidelnými sály knihovny, jejíž
tlusté zdi odrážejí pochmurně Tvé pravidelné kroky,
sejmeš s červotočivého stojanu hned tu hned onu mrtvou
knihu, abys ji odložil po několika minutách s rozmrzelým
neuspokojením; trápíš se od rána do večera nějakou
etymologickou hříčkou neb bájeslovnou pohádkou: viď, že
nezapomenul jsem nic podstatného z Tvého pravidelného

*) V krásné a bohaté korespondenci Jana Helceleta a Ignáce
Jana Hanuše, kterou jsme vděčně přijali z pečlivých a pilných
rukou Kabelíkových hledali bychom marně dopis zde
otištěnýNepatří též ani k oné bolestně rozslihlé řadě listů obou věrných
přátel, jež se nenávratně ztratila: nižádný dodatečný nález v Praze,
v Brně či v Olomouci neusvědčí náš tisk z nepřesnosti. Ale kdo
nám může zabrániti, abychom si, pohlížejíce na historické
podobizny Jana Helceleta a Ignáce Jana Hanuše, silou a darem imagi.
nace nedomýšleli jejich písemné rozhovory, i ty, kterých sami
nechytili literárně?

S·

67