usednu.li v tichém zákoutí chrámovém, zadívám.li se s mostů do proudné řeky, prooházím~li se osamělou křížovou chodbou z narůžovělých mramorů románských. Okouzlila mne to snad má nová, k3J111enná přítelkyně ze Zeleného trhu, Madonna Verona, tím svým podivným měkkým vdě· kem, v němž se mísí zdravý a přirozený půvlrb antický se zamyšlenou gracií středověkou? Vracím se znovu a znovu k této patronce městské, tak cizí uprostřed hlučících trhovců a tak blízké potřebě snílkově, a stále intensivněji prožívám, jak se zde z vod městské kašny vynořila bezděčnou shodou století sama syntésa vlašského ženství, které jest na pohled tak zádumčivé a v podstatě horoucí. Nebo provázíš mne to rodným svým městem stále ty, nesmrtelná princezničko veronská, Julinko Capuletová, a jsou to opravdu tvé temné, velké, nedočkavé oči právě dospělého dítěte, co se na mne tázavě a vábivě upírají kaž· dou chvíli, a,niž vím, komu náleží? Stanul jsem před tvým rodným domem ve via Cappello, v jehož znečištěném ná· dvoří roibili vetešníci své stánky a řemeslníci své dílny, marně pátraje po zahradě, do jejíchž keříků vavřínových a tamaryškovýoh sestoupil nedosycený Romeo z tvé dívčí ložnice, provázen tvými pocely a obavami. Hodil jsem kvÍ>tek do tvého náhrobku, jehož středověký mramor byl je. diné zachráněn ze ssutin františkánského kláštera, kdežto ostatek i s celou bratra Lorenza a Jana zabrán byl nudným a všedním koňským tržištěm. Jako bys byla žila skutečně a nejenom v obraznosti básníikově, hledal jsem stopy tvých dívčích pozlaceným střevíčků po celém městě, a usmál-li se na mne s oltáře některý obraz Morettův nebo Carottův s laskavou důvěrností, řekl jsem si radostně v duchu: Hle, tito světcové spočinuli pohledem se zalíbením, tyto světice s požehnáním na Julince Capuletové, když klečela na stup· ních v modlitbách, tisknouc k ňadrůlll sotva rozvitým knihu modlitební a když prosila Boha ve spanilé nevědomosti za to, co se jí mělo státi zároveň slastným a záhuhným osudem. Dávno se rozpadly princezny a kněžičky ze vzneše· ných rodů Scaligerův, Viscontich a Carraro v prach a za 61