I tenkráte, když Havlíček po prvé prožíval prudký
přerod duchovní své bytosti, za .převratného pobytu
moskevského, projevil velmi určitě základní nedostatek
popularity literární. Zamiloval si Gogola, ovšem spíše jako
bezprostředního zpodobovatele kypivé reality ruské,než jako
umělce, avšak, sveden brýlemi slavjanofilského mámení
Sevyrevova a Pogodinova, nedocenil, ba ukvapeně snížil celou
poesii petrohradskou s Puškinem a Lermontovem v čele,
ano, přehlédl v samostačném dahonismu i onu osobnost,
v níž se právě tehdy nejdokonaleji ztělesňovala literární
myšlenka nové Rusi, kritika a myslitele Bělinského. Zajímaje
se dychtivě o ruského člověka v jeho zvykové barvitosti
a národopisné živosti, nepopřál si času, aby studoval také
ruského spisovatele a zvláště kritiku na Rusi -. a když
vrátil se domů do Cech, bylo nejinak.

Proto kritické dvouletí Havlíc"kovo zůstalo pouhou
mezihrou v jeho životě. Neupadejme však do Havlíčkovy
chyby: nepodceňujme tahoto intermezza! Stručně nahozené
jeho věty mají křepkou vervu kypivého rozmaru, v němž
šumí a vzpíná se bezstarostná své'Vole nev}'ibité a
marnotratné miadosti, a když v úderech některých fortisim náhle
a útočně se ozve ocelově znějící mužnost procitajícího hrdi·
ny, naslouchejme pozorně a tušivě do budoucna. .• rány
meče, jenž se tu teprv kuje a ;d(ouší, budou záhy rozvedeny
v symfonii očistné bouře odvahy a síly. A přece zase vítězí
v kritické mezihře Havlíčkově jaré a zvonivé capriccio.

*

Opustiv příliš záhy a příliš mlád činnost slovesného
soudce, Havlíček nemohl ·zůstaviti toho, co by bylo lze
nazvati kritickým díl e m. Máme od něho pouze několik
referátů, které jsou improvisovány, avšak nedomyšleny
a nerozvedeny; musíme se z jeho pera spokojiti nečetnými
náběhy ke skutečné soustavné formulaci; najdeme ,bystré
jiskérky jeho polemického ducha a jeho kritického nadání
v drobné a všední tříšti redakčních poznámek, nahodilýoh
invektiv a podrážděných replik. Kletbou - ale zároveň

4

49