V. HAVLíčKOVA KRITICKÁ
MEZIHRA

(1915.)

NVelký svazeček řídkého tisku obsáhne snadno celou
dvouroční žeň Havlíčka kritika. Pevná a pružná ruka šest.
advacetiletého bouřliváka se odtrhla navŽ<lo/ od této slibné
úrody hutného, ač dotud jen dopola vyzrálého žitného zrní
a bodavě osinatýd1 ječných klasů, jakmile plnost a vážnost
času povolaly jej k veřejnému boji. Karel Havlíček opustil
s lehkým srdcem a bez nejmenší vnitřní námitky kritiku,
sotva poznal, že novinářství a politika nabízejí závažnější
i důsa~nější místo jeho schopnosti soudčí a vůdčí. Ani pak,
když černá vlna reakčního soumraku srazila jej nadobro
s čestné a vzdorné výspy národního žurnalisty, nevrátil se
Havlíček mezi knihy a před pult literárního soudoe; od·
'cizilr se na"V'wy slovesné kritice.

Havlíček nenalézal nikdy svého duševního domova
v oblasti knižní, kudy jen procházel s nedočkavým chva.
tem, touže dospěti blíže k životu a k akci. Stačí pročísti
jeho obsáhlou a otevřenou korespondenci, kde v střízlivé
a jadmé věcnosti vyčerpává celý obsah svýohrozvětvených
zájmů, aby vysvitlo, jak Havlíčkovi na knihách a na lite.
rátech vlastně pramálo záleží: šlehne po nich někdy letmo
bičrkem svého posměchu, avšak nekarakterisuje jich, ani se
s nimi kriticky nevypořádává - pravý to protiklad Cela.
kovského, jinak ducha od Havlíčka nezcelarůznorodého,
jenž v přátelským dopisechnemNosrdně a při tom s napia.
tým zaujetím účtuje s veškerou slovesnosti papírové své
doby.

+8