dějin, které milujeme vděčnou a pokojnou1á&c:ou, beze
spom a bez patosu: jako Karel IV., jako Jiří z Poděbrad,
jako Daniel Adam z Veleslavína šiří kolem sebe záři a teplo
a nabízí nám vždy vlídný stisk ruky posilující. Není možno
zapomenouti ho, nelze odciziti se mu - podivuhodná síla
národního jazyka, která sálá z jeho odkazu nejIepšího, z
Nového zákona, na věky zůstane spiata s podstatou češství.

(Krajané a sousedé, 1922, str. 7-18.)

30